Ivan Acher / IZ IZ AM AM DŽ I ŤING 

srpen - říjen 2018

Galerie Věž představila unikátní koncertní skladbu Ivana Achera
IZ IZ AM AM DŽ I ŤING, která byla poprvé uvedena na festivalu Pražské jaro jako pocta Johnu Cageovi. 
IZ IZ AM AM DŽ I ŤING je koncertní skladba pro smyčcové septeto, sedm dálkových ovladačů, prep. klavír, vypravěče a mrtvý hlas. Premiéra se konala v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro
14. 5. 2012 v Národním technickém muzeu v Praze.
Autorem textu je James Joyce ‒ Finnegans Wake.
Interprety premiéry jsou Agon orchestra, dirigent Petr Kofroň, S. Majer ‒ vypravěč, John Cage ‒ mrtvý hlas.

IVAN ACHER / 1973 / LIBEREC
Tesař, lesní dělník, studovaný výtvarník a se štěstím nevystudovaný hudebník a skladatel, který své působení na scéně elektroakustické hudby přirozeně propojuje kompozicemi v oblasti soudobé hudby. Zakladatel WCAAM – centra pro převzdělávání školených hudebníků zpět na amatéry. Autorsky i interpretačně se zapojil
do projektů VRRM Vladimíra Václavka a Autopilote Pavla Fajta, trvale vystupuje s jazzovým allstars minibigbandem NUO. Jeho tvorba se vyznačuje progresívním nadžánrovým hledačstvím a překvapivými přístupy k instrumentaci, aranži i používání hudebních a nehudebních nástrojů, které si sám vyrábí na svém rodném Nisském mlýně pod Oybinem. Od roku 2002 spolupracuje s Agon Orchestra – souborem pro soudobou hudbu, pro který vytvořil bezmála 20 orchestrálních skladeb. Jeho orchestrální skladby zazněly na festivalech vážné hudby v Praze (Pražské jaro), Hamburku, Vídni, Bratislavě, Budapešti, Bielsku-Bialej,…Významnou součástí jeho tvorby je hudba pro taneční a divadelní inscenace. Ty byly ověnčené nejedním oceněním. Soupis přesahuje 150 titulů realizovaných u nás a v zahraničí. Na objednávku Národního divadla v Praze napsal operu Sternenhoch, která se po letošní premiéře setkala s velkým úspěchem u veřejnosti i kritiky.

DUO BRIKCIUS
Anna Brikciusová
violoncello, autorské čtení poezie
František Brikcius / violoncello

VÝJIMEČNĚ VE FARNÍM KOSTELE SV. JANA KŘTITELE
VE STŘEDU 21. 11. 2018 / VE 20 HODIN
Vstupné dobrovolné

Galerie Věž Vás zve i po sezoně na večer poezie a hudby s Duem Brikcius
České violoncellové duo "Duo Brikcius", sourozenců Anny Brikciusové a Františka Brikcia, se věnuje studiu a koncertnímu provedení děl napsaných pro dvě violoncella, rozšíření znalosti současného publika o díla méně známá, zachování tradice již známých děl, inspiraci současných skladatelů (bez ohledu na národnost či věk) k tvorbě hudby pro Duo Brikcius, prezentaci české hudby v zahraničí, propagaci tvorby židovských - terezínských skladatelů a přinášení radosti z hudby.

Duo Brikcius vystoupilo na mnoha festivalech (např. Chotěbořské jaro, Boskovice, Baščaršijske noći, Duo Brikcius - 2 Cellos Tour, Dvořákův festival, Evropské dny židovské kultury, Století andělů a ďáblů v Pošumaví, Daniel Pearl Music Festival, Festival Culturel International de Musique Symphonique, Festival Brikcius, Festival Smetanovské dny, Festival Baroko v krvi, Bach Festival Gers) jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Francie, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko a Velká Británie). Další podrobnosti jsou k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com .

Anna Brikciusová se věnuje také spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky. Sbírka
povídek "Eutanazie" byla vydána nakladatelstvím H+H (redakčně připravil Jan Suk). Její
básně jsou publikovány v Revolver Revue, Souvislosti a revue Protimluv. Aniččina sbírka
básní "Kolibří úsměv" byla vydána u nakladatelství Protimluv (redakčně připravil Jan Suk).
V roce 2018 jí bylo uděleno stipendium rezidenčního pobytu Visegrad Literary Residency
Programme. Její každoroční literárně hudební pořad je součástí festivalu Den Poezie a
Daniel Pearl World Music Days.

"Života děj vane, či vleče mě sem i tam, leč jiskra vzpomínky zůstává mi ku svitu navzdory temnotě - - mnoho zdaru vám, Brikciusové!"
Vít Kremlička

◼ VÍCE O ANNĚ A FRANTIŠKOVI BRIKCIUSOVÝCH
 

Vizuální experiment studentů Ateliéru animace a audiovizuální tvorby Ostravské univerzity inspirovaný skladbou Ivana Achera IZ IZ AM AM DŽ I ŤING

zavírání věže / neděle  28. října v 18 hodin

Ateliér animované tvorby
Animované tvorbě se studenti Ostravské univerzity mohou věnovat již od roku 1992. Tehdy bývalí animátoři Krátkého filmu Ilja Novák, Milan Lesniak a Karel Trlica založili institut animované tvorby na pedagogické fakultě univerzity. Při restrukturalizaci Ostravské univerzity v roce 2007 vznikla nová fakulta OU Fakulta umění. Jedním z ateliérů fakulty je také ateliér Animace a audiovizuálního umění. Ateliér v současné době garantuje výuku odborných předmětů, zahrnujících také různé aspekty přípravy a realizace audiovizuálních animovaných projektů v rámci bakalářského i magisterského studijního programu.

Studenti animace a audiovizuální tvorby jsou lidé, jejichž talent přesahuje běžné hranice tradičních uměleckých oblastí a kteří hledají vždy od začátku právě ty výtvarné prostředky, které nejlépe odpovídají vybranému tématu a reagují na to, ze které umělecké oblasti tyto prostředky přicházejí. Zvuková hudební kompozice Ivana Achera byla výzvou poskytnout studentům Ostravské univerzity prostor k samostatné tvůrčí práci, při níž v konečné realizaci celistvého díla dochází k propojení tvůrčího potencionálu všech zúčastněných tvůrců. Stejně tak, jako se Acher snaží zapomenout na pravidla hudební nauky a intuitivně se vracet k počátkům chápání hudebního projevu, také výtvarné ztvárnění jeho skladby vychází z jednoduchého zachycení tónů kresbou a jejím propojením se současnou digitální technologiíí.
 

Igor Šelešovský
koncert / autorský tapping

sobota 6. října v 18 hodin

Tomáš Rozehnal / úvodní slovo

IGOR ŠELEŠOVSKÝ I 1980 I Ostrava
Od dětství hrál na celou řadu nástrojů. Postupem času se začal věnovat hlavně kytaře. Vystudoval brněnskou konzervatoř, značně ho ovlivnil jazzový kytarista Milan Kašuba. Na ulici vystupoval v Itálii, Francii, Španělsku, Turecku, Kalifornii, Anglii a Irsku. S technikou "eight finger guitar tapping" se seznámil před deseti lety v Dublinu. Věnuje se jí doposud. Jde o unikátní způsob hry, kdy tóny vznikají pouze obouručným přiklepáváním strun na hmatníku. Otevírají se tak zcela nové interpretační možnosti, kdy je kytarista schopen tvořit melodii i doprovod současně.

Pět not čínské pentatonické stupnice je spojeno s touto harmonií pěti živlů a pěti planet.
V čínském hudebním pojednání ze druhého století před kristem čteme:
Jestliže je nota Kung (c = tónika) rozladěna, nastává dezorganizace, princ je arogantní.
Jestliže je druhá nota, Šang (d) rozladěna, je zde odchylka: úředníci jsou úplatní.
Jestliže Chiao (e) neladí, pak je zde úzkost: lidé jsou nešťastní.
Jestliže je Chi (g) rozladěna, je zde stížnost: veřejné služby jsou obtížně dosažitelné.
Jestliže Yü (a) neladí, pak je zde nebezpečí: chybí zdroje.
Při rozladění všech pěti not je zde nebezpečí: společenské vrstvy vzájemně neoprávněně zasahují do svých práv – říká se tomu nestydatost – pokud dojde k takovému stavu, ke zkáze království může dojít za kratší dobu než jeden den...
V obdobích nepořádku se mění rituály a hudba je neukázněná. Tehdy smutné zvuky postrádají důstojnost, veselým tónům chybí klid... Když se projeví duch opozice, vzniká neslušná hudba...
když se projeví duch shody, objeví se harmonické tóny... Takže vlivem hudby je pět společenských povinností bez příměsi, oči auši jsou jasné, krev a životní energie jsou vyrovnané, zvyky se reformují a obyčeje zdokonalují, život říše probíhá v naprostém míru.

úryvek z knihy Primitivní mytologie Josepha Campbella

◼ videozáznam / Patrik Havelka

Petr Hruška / autorské čtení

Libor Magdoň / úvodní slovo

sobota 22. 9. v 18 hodin

PETR HRUŠKA *1964, Ostrava
Absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě (obor úprava nerostných surovin), po roce 1989 vystudoval obor český jazyk a literatura na Ostravské univerzitě, od té doby působí jako vědecký pracovník v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Vydal básnické sbírky Obývací nepokoje (Sfinga 1995), Měsíce (Host 1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (Host 2002), Auta vjíždějí do lodí (Host 2007), Darmata (Host 2012) a soubor Zelený svetr (Host 2004, zahrnuje též sbírku krátkých próz Odstavce), Nevlastní (Argo, 2017. Je autorem knižní monografie Někde tady. Český básník Karel Šiktanc (Host 2010) a podílel se na řadě kolektivních vědeckých publikací, např. V souřadnicích volnosti (Academia 2008), Lexikon české literatury(Academia 2008) aj. Edičně připravil Sebrané dílo Jana Balabána nebo soubor veršů Ivana Martina Jirouse Magorova mystická růže, redakčně se podílel na vydávání časopisu Obrácená strana měsíce, je členem redakční rady časopisu Host. Je podepsán pod řadou dnes už legendárních literárních setkání v Ostravě. Na počátku devadesátých let spolupořádal slavné Literární harendy, později třeba literární festival časopisu Obrácená strana měsíce nebo v posledních letech pořad literární Paseky v Absintovém klubu Les.

Radek Glabazňa, Ondřej Hložek, Radek Touš
autorské čtení

pátek 17. 8 . 2018 v 18 hodin

Opavské ozvěny - básníci ve spojení se Slezskem

Ondřej Hložek (1986) vystudoval českou literaturu, pracuje jako knihovník na VŠB v Ostravě.
Vydal čtyři básnické sbírky, naposledy Ulicí Dolorosa (Pavel Kotrla-Klenov, 2017) a Teď (Protimluv, 2017). Jeho báseň byla vybrána do almanachu Nejlepší české básně (nakl. Host, 2017). Letos mu vyšla dětská knížka s názvem Dědečkova almara.
Přeložen do několika evropských jazyků, např. francouzštiny, polštiny, slovinštiny aj.

Radek Glabazňa (1980) vystudoval obor čeština-angličtina. Několik let žil v Southamptonu, kde absolvoval postgraduální studium anglické literatury a následně se věnoval pedagogické praxi. V současné době vyučuje na Ústavu cizích jazyků Slezské univerzity v Opavě. Svou básnickou tvorbu doposud představil v literárním časopise Tvar, v česko-polských sbornících Od słowa ke slovu a Opava-Ratiboř zpáteční a v almanachu Opava City / Poezie v otevřeném prostoru (2004). V Británii spolupracoval na dvou almanaších londýnského vydavatelství United Press. Vydal dvě básnické sbírky, naposledy Reverb (nakl. Perplex, 2017).

Radek Touš (1993), rodák z Klatov, studuje Slezskou univerzitu v Opavě.
V roce 2017 zvítězil v soutěži Proseč Terezy Novákové v kategorii poezie,
odnesl si první místo z přehlídky Literární cena Vladimíra Vokolka 2017.
Básně publikoval v časopisech Host, Tvar, Posed a Protimluv.
Je dopisovatelem kulturní revue Ostravan.

foto z videa Patrik Havelka

◼ videozáznam Patrik Havelka
 

Kristina Láníková, Elsa Aids
autorské čtení / projekce

pátek 10. srpna v 18 hodin

Kristina Láníková ( 1988) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru nových médií Tomáše Svobody. Vydala sbírky Pomlčka v těle (Fra 2015) a Krátké dějiny zraňování (sam83 2017). Nakladatelství Fra v současnosti připravuje k vydání sbírku Úvahnad zájmeny.

„Číst její poezii je jako stát v pavilonu ohrožených zvířat, před chovnou ubikací nenápadného tvora, u kterého chybí plastová tabulka se jménem, taxonomickým zařazením, údaji o velikosti a hmotnosti, mapkou výskytu, popisem stravovacích návyků a tak dále... Tvora, který je tu na malém prostoru svého útulku vydán všanc všetečným pohledům, můžu pozorovat právě a jen tak, jak mi to rozměry skleněné tabule oddělující jeho svět od mého umožňují. Nemám kam poodstoupit, abych mohl zahlédnout něco víc z jeho fascinující jinakosti.“ (Martin Lukáš)

Elsa Aids je pseudonymní autor, který knižně vydal výbor básnických textů Trojjediný prst (Rubato 2011) a sbírky Nenávist (Rubato 2014) a Kniha omezení (Rubato 2017).

„Básník je vždy polovičním zločincem, je-li básníkem. Elsa Aids se však dokáže zakázaných oblastí dotýkat navíc ještě s dětskou nevinností...“ (Kamil Bouška)

„Člověk marně hledá, co by z těch patologických textů činilo aspoň trošku texty angažované, a to v pozitivním smyslu společenské poptávky. Pokud je to provokace, jde o provokaci novou a ještě nevídanou, jde o popouzení lidí coulem humánně a spirituálně vnímajících.“ (Milan Šedivý)

Ondřej Hložek
autorské čtení / poezie

pátek 8. června v 18 hodin
Martin Dytko / kytara
Ivan Motýl / úvodní slovo

Ondřej Hložek (*1986)
Vystudoval českou literaturu, pracuje jako knihovník na VŠB v Ostravě.
Vydal čtyři básnické sbírky, naposledy Ulicí Dolorosa (Pavel Kotrla-Klenov, 2017) a Teď (Protimluv, 2017).
Jeho báseň byla vybrána do almanachu Nejlepší české básně (nakl. Host, 2017).
Letos mu vyšla dětská knížka s názvem Dědečkova almara.
Přeložen do několika evropských jazyků, např. francouzštiny, polštiny, slovinštiny aj.

Martin Dytko (*1989)
Multiinstrumentalista, kytarový mág, nezařaditelný zvukem. Působí v kapele Sothein (alternativa), v projektu Octopus Field a s hudebním tělesem Šamanovo zboží (alternativa -psychedelie). Kromě toho se věnuje sólovému improvizačnímu hraní a skládání inscenační hudby. Studuje jazzovou kytaru.

Ivan Motýl (*1967)
Básník, publicista. Od poloviny 90. let novinářem (MF Dnes, Lidové noviny, Český rozhlas, později časopis Týden). Příležitostný recitátor (Česko jedna báseň, Potulný dělník atd.) a dopisovatel (RozRazil, Weles, Protimluv atd.). Dnes žije v Hlučíně a v Ostravě, kromě novinařiny se věnuje moderní historii a poezii zaměřené především na Ostravsko.

Vydané tituly:
Spolu s Janem Balabánem napsal hru Bezruč?!  vydalo nakladatelství Větrné mlýny 2009
Briketa Ostravská poezie a poezie o Ostravě 1894–2013, Větrné mlýny 2013
Taková byla 90. léta: Obrazy z poslední dekády 20. století, Empresa Media 2016
Milénium: Počátek: Obrazy z let 2000 až 2010, Empresa Media 2017
Editor básnické sbírky Natálie Paterové - Uvnitř kosti duha, Protimluv 2012

foto Patrik Havelka

Petr Pazdera Payne
autorské čtení / povídky

neděle 20. května v 18 hodin
autora uvedl Jiří Jindřich Macháček

Petr Pazdera Payne (nar. 1960 v Praze, Pazdera je rodné příjmení otce.) Vystudoval evangelickou teologickou fakultu. V letech 1989-1992 působil jako farář v Kadani a v Chomutově. Jinak vystřídal řádku různých zaměstnání (sanitář, topič, pracovník pečovatelské služby, noční hlídač, vychovatel v Jedličkově ústavu, závozník v Národní galerii, odborný asistent v humanitních oborech na ČVUT, koordinátor v Nadaci Člověk v tísni, nakladatel a jediný zaměstnanec nakladatelství MEDARD). V roce 1989 spoluzaložil Společnost
za veselejší současnost.

„Zároveň chci poukázat na hodnoty a kvality autora poměrně nenápadného, stojícího mimo hlavní proud zájmu literárních médií. Shledávám, že jde o autora, jenž si svým originálním slovesným a tvárným stylem, jenž je oceňován v kritických statích a recenzích, vysloužil pevné a zcela jedinečné místo v současném literárním životě. Do současné literatury přináší rozměr určitého přesahu k nadčasovým hodnotám, traktuje otázky víry a nevíry způsobem nikoli vemlouvavým
a podbízivým…“ (F. Komberec)

◼ medailon    ◼videozáznam večera Patrik Havelka

Jaromír Typlt
art brut / přednáška, projekce /

sobota 12. 5. 2018 v 18 hodin

Jaromír Typlt se k nám po roce vrací, tentokrát s přednáškou o umění v surovém stavu.
"Umění je vždycky tam, kde ho nečekáte." J.Dubuffet

Jaromír Typlt (1973) se narodil v Nové Pace.
Vystudoval filozofii a bohemistiku na FF UK v Praze, poté mimo jiné působil v Liberci
jako výstavní kurátor. Tvorbou spadající do oblasti tzv. art brut ("umění v surovém stavu") se zabývá zhruba
od roku 1997, kdy se s ní poprvé bezprostředně setkal během civilní služby v občanském sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus. Pomohl uvést do širšího povědomí například tvorbu Zdeňka Koška, Heleny Skalické nebo Oty Prouzy, dnes i v zahraničí velmi ceněných autorů. Protože sám působí jako spisovatel a esejista, zajímá se Jaromír Typlt přirozeně hlavně o tu podobu art brut, ve které se objevuje písmo.

více na stránkách autora www.typlt.cz
Videozáznam Patrik Havelka / upraveno 2023

Foto z videa / Patrik Havelka


 

Jiří Šebesta
Ve světech Jiříkova vidění / výstava /

5. 5. - 29. 7. 2018 
Kukátka a dalekohledy s sebou!

Autor o sobě
Jiří Šebesta * 9. 7. 1991 Frýdek-Místek
Studoval v letech 2012- 2016 na Slezské univerzitě v Opavě obor Audiovizuální tvorba. Jeho myšlenky formují divoké a krásné Beskydy. Inspiraci nalézá při procházkách po kopcích a údolích, někdy dokáže přemýšlet
nad svou tvorbou dlouhé hodiny. Mezi první zajímavost patří takzvaný Parvasurrealismus. Tento směr, který vymyslel, slouží jako označení pro malé objekty, předměty nebo kreatury, které musí obsahovat části zvířecího těla (ucho, kost, paroží, zuby, hlavu atd.).

Jak vypovídá samotný název, takové objekty mohou postrádat smysluplnost. Parvasurrealismus však vzbudil zájem a přišly nabídky k výstavám: v brněnském klubu Naproti, dále pak v Lubně v Tuttu, ostravské Fiducii
a v Ballingově sále pražské NTK.

Další proudy inspirace autorovi přináší seriál Game of Thrones, literatura o antice či renesanci a v neposlední řadě hry jako Heroes of Might and Magic. Začal vytvářet (za použití doposud oblíbeného materiálu a stejných kritérií) deskové společenské hry. Ty mu umožňují odstranit malou pohyblivost či spíše nepohyblivost
jeho děl a hlavně řeší absenci doteku pozorovatele, které ho začaly v předchozí tvorbě trápit. Taková díla pojmenoval Tajuplný svět podivuhodných her Jiřího Šebesty. Tvorba deskových her má dvě základní fáze: vymyšlení pravidel a logistiky, poté grafické ztvárnění a design. Nejvíce času zabere vymýšlení samotných pravidel. Musí se mnohokrát otestovat, upravit a zase otestovat. Tak například příprava hry Pan Karpat trvala přes tři roky. To je zatím nejdelší doba vzniku a vytváření jedné deskové hry.

(Mimochodem váha tohoto kousku je 15 kg). Lidé v autorově okolí nikdy nic podobného neviděli, snad jen
ve filmu Jumanji. Hry se začaly hrát, půjčovat, probírat a dostaly „deskovky“ jako takové na jinou úroveň.
Plast, papír, kartón nahradily, zuby, kosti, dřevo, a kamení.
Další plány Jiří Šebesta zatím tají, ale jedno ví jistě: her se v dohledné době zbavitnechce - ba naopak.
Žije se svou rodinou v Nižních Lhotách.

◼ parvasurrealismus    ◼reportáž Petra Mecnera / ČESKÁ TELEVIZE

Eva Turnová
autorské čtení z Turnových hájů / 

otevírání věže 1. 5. 2018 v 18 hodin

„Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou. Ale píší tak i muži. Turnová postupuje jinak: sbírá maličké plíšky života, na něž pár slovy napíše celé romány, velké zprávy o pitvornosti života. K čemu jiní potřebují stovky stran, k tomu Turnová potřebuje strany půl. Čtu ty půlstrany s rozkoší nad inteligencí autorčina cynismu, nad nímž víc lidského už není. Udělat z malé věci velkou je umění prvního řádu. Od dob Vaculíka v šedesátých letech je Turnová druha osoba, kdo tohle se sloupkem umí.“ 

Karel Steigerwald, dramatik, scénárista, novinář

Eva Turnová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přeložila knihu Marka Vonneguta Expres do ráje, zfilmovanou verzi Červeného trpaslíka a řadu dalších filmů a scénářů. Hrála ve filmech Honzy Hřebejka, Petra Zelenky a Viktora Tauše. Působila jako basistka v kapele The Plastic People of the Universe, nyní vede hudební projekt Eturnity.

foto z videa / Patrik Havelka

◼ Eva Turnová     ◼ videozáznam večera Patrik Havelka